Aby teplovodní otopná soustava správně plnila svůj účel, je nutné její správné hydraulické vyvážení zabezpečující:
Vyvážení musí být samozřejmě podmíněno kvalifikovaným projektem s následným nastavením příslušných prvků soustavy.
Tyto jednoduché zásady bývá často obtížné splnit v praxi. Situace je složitá zejména při rekonstrukcích, kdy se např. ve stávající otopné soustavě mění radiátorové kohouty za ventily opatřené termostatickými hlavicemi. Kvalifikovaná nabídka zahrnující kromě dodávky termostatických ventilů také vyvážení soustavy připadá zákazníkovi cenově nezajímavá a dá přednost levné nabídce bez potřebného vyvážení. Výsledek bývá dosti problematický, často přímo žalostný.
Principiálně je úkolem vyvážení zabezpečit projektované průtoky jednotlivými větvemi ve všech provozních situacích a nepřekročit určitou hladinu diferenčního tlaku, při které se objevuje hluk způsobený zvýšeným průtokem zejména radiátorovými ventily.
Velikost diferenčního tlaku, při kterém popisovaný jev nastává, je různá podle typu ventilu i míry jeho uzavření. Obecně se za mezní považuje hodnota 20 kPa. Z hlediska dalších souvislostí lze však doporučit provozní diferenční tlak na radiátorovém ventilu cca 8 kPa.
Problematika správného vyvážení je široká. Zahrnuje správnou dimenzi oběhových čerpadel, termostatických ventilů, vhodnou konstrukci rozvodů a optimální rozmístění speciálních vyvažovacích prvků i stabilizátorů diferenčního tlaku. Šíře této problematiky se vymyká rozsahu i účelu tohoto článku.
Řešení otopné soustavy při aplikaci regulace nesoučasného vytápění ETATHERM je obdobné jako u jiných soustav s množstevní regulací (např. běžnými termostatickými ventily). Přesnost a vysoká dynamika elektronických hlavic ETATHERM se servopohonem a plynulým ovládáním průtoku média radiátorovými ventily však částečně kompenzuje některé - jinak mnohem obtížněji řešitelné - nedostatky vlastní otopné soustavy (předimenzované radiátory, určité hydraulické nevyvážení ... atd.). Nároky na přesné vyvážení za těchto okolností nejsou tak přísné a zejména u menších objektů nečiní při kvalifikovaném přístupu větších potíží.
Stejně jako při aplikaci termostatických ventilů je však nutné v soustavě kontrolovat maximální diferenční tlak, který nesmí dosáhnout velikosti způsobující hluk, případně nedostatečné uzavírání ventilů. Jak již bylo uvedeno výše, doporučovaná hodnota provozního dif. tlaku na armaturách radiátorových ventilů u nově navrhovaných soustav je cca 8 kPa.
Při uzavření ventilů (vlivem zvýšení venkovní teploty, vlivem programu, ...) klesá hydraulický odpor celého vedení k nule; není-li použito vhodných opatření či stabilizačních prvků, přenáší se plný diferenční tlak vyvozovaný čerpadlem na radiátorové armatury!!!
Dochází ke zvýšení hluku ventilů a potížím s jejich řádným uzavíráním.
Metod omezení maximálního diferenčního tlaku v soustavě je celá řada. Jejich aplikace bývá zpravidla výrazně odlišná pro malé objekty s jednoduchou otopnou soustavou oproti velkým vícepodlažním bytovým domům či administrativním budovám. Základní přehled metod je uveden v kapitole Omezení diferenčního tlaku.
Na trhu je k dispozici řada elektronicky samočinně regulovatelných oběhových čerpadel s vestavěnými frekvenčními měniči, která udržují v otopné soustavě konstatntní tlak nezávisle na proměnném hydraulickém odporu soustavy. Již řadu let existují také oběhová čerpadla s automatickou změnou výkonu v závislosti na charakteristice potrubní sítě, která při snižování průtoku snižují svůj výtlak pod nominální úroveň (Willo, Grundfos). Příjemným důsledkem aplikace těchto typů čerpadel je také snížení příkonu elektrické energie potřebné k jejich provozu.
Na obrázku jsou křivky závislosti dopravní výšky H (tedy diferenčního tlaku) oběhového čerpadla na průtoku média Q.
Křivka 1 znázorňuje závislost běžného (neregulovaného) čerpadla. Dopravní výška se snižujícím se průtokem narůstá až ke svému maximu při uzavření okruhu.
Křivka 2 určuje maximální možný (nastavitelný!) diferenční tlak v soustavě při nižších průtocích. Představuje funkci přepouštěcího ventilu (viz následující kapitolu) nebo čerpadla s elektronickým řízením otáček v režimu Dp-c (konstantního dif. tlaku).
Křivka 3 zobrazuje progresivní (nastavitelné!) omezení diferenčního tlaku při snižujícím se průtoku. Představuje
funkci čerpadla s elektronickým řízením otáček v režimu Dp-v (proměnného
dif. tlaku).
Obdobnou funkci mají též běžná čerpadla doplněná "vnějším" frekvenčním měničem. Tlaková čidla tohoto měniče lze podle potřeby umísťovat na vhodná místa potrubní soustavy.
Činnost přepouštěcího ventilu je zřejmá z následujících obrázků:
Pokud není z jiných důvodů třeba zabezpečit určitý minimální průtok kotlem, navrhuje se přepouštěcí ventil tak, aby byl ve jmenovitém režimu (při projektovaných jmenovitých průtocích radiátory) uzavřen. Jakmile dojde k uzavírání radiátorových ventilů, snižuje se celkový průtok a zvyšuje se diferenční tlak Dp. Při určité nastavené hodnotě přepouštěcí ventil otvírá a stabilizuje tento tlak v úzkém rozmezí daném jeho charakteristikou. U menších soustav, kde dopravní výška čerpadla přímo odpovídá potřebám navrhované otopné soustavy, není nutný sériový ventil SV. Výhoda zapojení dle obr. "b" spočívá v zajištění nízké teploty zpátečky.
Umístění PV v konkrétní aplikaci - zejména v případě složitých nebo rozlehlých okruhů - je třeba pečlivě zvážit s ohledem na hydraulické parametry i distribuci tepla. Umístění PV na začátku okruhu (patě stoupačky) je sice montážně pohodlné, nemusí však být optimální. Z hlediska hydrauliky bývá výhodnější jeho umístění dále od začátku, někdy ovšem též až na konci okruhu. Z tepelného hlediska je PV na vstupu "ekonomický", protože nepožadovaná tepelná energie se ihned vrací do kotlového okruhu; při otvírání ventilů vzdálených radiátorů však může nastávat nepříjemné zpoždění přívodu tepla přes dlouhé, často již vychládlé úseky otopné soustavy.
Používá se většinou k regulaci jednotlivých větví (příp. stoupaček) otopných systémů, kde:
Regulátor diferenčního tlaku (RDT) je ventil s ovládáním průtoku membránou, která registruje tlak ve zpětném potrubí vnitřní impulzní trubicí a tlak v přívodním potrubí vnější impulzní trubicí (připojenou buď přímo či prostřednictvím měřicího ventilu MV). Výsledný diferenční tlak na vstupu větve Dps = Dpp - DpRDT - (DpMV) je pak udržován konstantní v širokém rozmezí změn zatížení ve větvi i diferenčního tlaku v napájecím rozvodu. Dimenze RDT se volí podle jeho maximálního průtoku, který je zpravidla jmenovitým návrhovým průtokem regulovanou větví. Pro správnou funkci RDT při uzavírání radiátorových ventilů je však třeba zabezpečit určitý minimální průtok (uvedený v jeho základních parametrech)! V obr. "a" zabezpečuje tuto funkci přepouštěcí ventil, v obr. "b" neřízený topný okruh NO (vytápění koupelen, WC) v aplikaci, kde je uplatňována ekvitermní předregulace v závislosti na venkovní teplotě.
Metoda se využívá zejména tam, kde je rozdíl diferenčních tlaků mezi hlavním a připojovaným okruhem značný. Podmínkou správné činnosti je vždy nižší průtok připojovaným okruhem než (konstantní) průtok hlavním okruhem. Přepouštěcí ventil a sériový ventil se montují dle potřeby.
Používá se v případech, kdy tlak v hlavním rozvodu (v místě připojovaného okruhu) je stálý a trvale vyšší než je potřebný tlak připojovaného okruhu. Přepouštěcí ventil zabezpečuje konstantní tlakovou ztrátu nezávisle na průtoku. Sériový ventil SV (pokud je namontován) se nastavuje tak, aby tlaková ztráta na něm byla co nejmenší při respektování ostatních požadavků okruhu. Rozdíl diferenčních tlaků na radiátorových ventilech při jmenovitém průtoku vůči stavu při úplném uzavření všech radiátorových ventilů je totiž tím menší, čím menší je tlaková ztráta na sériovém ventilu a tlakové ztráty ve vedení.
Maximální zdvih kuželky ventilu s elektronickou hlavicí ETATHERM je cca 0,8 mm. Čas od času se objevují dotazy, zda tento zdvih není příliš malý, když vlastní armatura ventilu často umožňuje zdvih větší. Není tomu tak. Zdvih byl zvolen s uvážením všech souvislostí právě na uvedené hodnotě. Zdůvodnění tohoto tvrzení však nelze formulovat do stručného vyjádření. Technicky zvídavým a trpělivým čtenářům, kteří tyto argumenty chtějí znát, je určen následující text.
Jde o závislost průtoku (průtokového činitele kv) na zdvihu kuželky ventilu. Běžné radiátorové termostatické ventily různých výrobců používají tzv. talířovou kuželku. Jejich průtokovou konstrukční charakteristiku (závislost průtoku na zdvihu) lze považovat za přibližně lineární jen do určitého zdvihu, při jeho dalším zvětšování rychle klesá strmost charakteristiky až do tvaru vodorovné čáry (saturace). Odborná literatura uvádí, že užitečný zdvih tohoto typu ventilu je max. do 0,25•D (D je průměr otvoru v sedle ventilu); při vyšším zdvihu se již průtok prakticky nemění. Další nelinearita vyplývá z praktických možností konstrukce ventilu.
Průměry otvorů v sedle běžných ventilů jsou sice u jednotlivých dimenzí a různých výrobců různé, často však činí pouze cca 7÷8 mm (Danfoss, Comap, ...).
Obr. 1: Typická průtoková (konstrukční) charakteristika radiátorového termostatického ventilu:
Průtok Q otopného média radiátorem závisí na diferenčním tlaku Dp na ventilu a jeho činiteli kv. Z obrázku je zřetelný nelineární průběh tohoto činitele v závislosti na zdvihu, zejména při zdvizích nad 1 mm.
Katalogová hodnota činitele kv termostatického ventilu je udávána pro tzv. pásmo proporcionality vymezené zdvihem 2K (vzroste-li teplota čidla termostatické hlavice o 2K vůči nastavené a ustálené teplotě v místnosti, ventil se zcela uzavře).
Ventily jsou vyráběny buď s pevným nebo proměnným (nastavitelným) činitelem kv (viz křivky "a" ... "g"). Ventily s pevným kv bývají také vyráběny s různě omezeným maximálním průtokem kvs - většinou těsně nad zdvihem odpovídajícím poloze kv 2K (max. kv 3K). Nastavení či omezení maximálního průtoku souvisí s návrhem otopné soustavy, jejím hydraulickým vyvážením a omezením nežádoucích situací při přechodných dějích.
Konstrukční průtoková charakteristika ventilu je udávána při konstantním diferenčním tlaku na ventilu. Tento případ v praxi prakticky nenastává. Skutečnou hodnotu diferenčního tlaku na radiátorovém ventilu totiž ovlivňují tlakové ztráty na přívodním i odchozím potrubí, na otopném tělese, dalších armaturách atd. V důsledku těchto vlivů dochází ke změně průtokové konstrukční charakteristiky na průtokovou provozní charakteristiku.
Princip změny charakteristiky lze vyložit na jednoduchém obvodu sestávajícím ze dvou ventilů: jedním je regulační radiátorový ventil RV a druhým je sériový ventil SV, který reprezentuje všechny ostatní popsané tlakové ztráty. Dispoziční diferenční tlak zdroje Dp se rozdělí na tlakovou ztrátu na regulačním ventilu Dpv a tlakovou ztrátu ostatních prvků (reprezentovanou fiktivním ventilem) Dps. Míru ovlivnění původní (konstrukční) charakteristiky regulačního ventilu určuje parametr s názvem autorita (nebo také provozní autorita) s označením "a", který je definován jako poměr maximální tlakové ztráty na regulačním ventilu vůči dispoziční tlakové ztrátě zdroje.
Tlakovou ztrátu na vedení je samozřejmě nutné kompenzovat zvýšeným diferenčním tlakem zdroje. Charakteristiky na obrázku jsou proto zobrazeny v poměrných souřadnicích [%]; pro názornost uvádějí vliv různé hodnoty provozní autority na lineární konstrukční charakteristiku regulačního ventilu. Z předchozího textu víme, že charakteristiky běžných termosatických ventilů lineární nejsou a deformace skutečné provozní charakteristiky bude tedy větší.
Obr. 2: Vliv autority na provozní průtokovou charakteristiku ventilu s lineární konstrukční charakteristikou:
Dále se na průběhu provozní charakteristiky projeví vliv různého průtoku jinými větvemi a závislost diferenčního tlaku zdroje (např. čerpadla) na průtoku. Obecně jde tedy o složitou a proměnnou situaci.
Výkonový tok F [W] otopného tělesa (radiátoru) závisí na koeficientu přestupu tepla, ploše radiátoru a rozdílu střední teploty radiátoru vůči teplotě vzduchu ve vytápěné místnosti. Koeficient přestupu tepla je rovněž závislý na uvedeném teplotním rozdílu a dále na tvaru i konstrukci tělěsa, případně jeho umístění v prostoru. Podrobnější rozbor nemá pro tento výklad význam.
Obr. 3: Typický průběh závislosti výkonového toku tělesa na průtoku (v poměrných souřadnicích):
Zásadní důvody pro omezení maximálního zdvihu kuželky radiátorového ventilu jsou dva:
V regulační smyčce běžné množstevně regulované otopné soustavy jsou patrné tři vlivy, které způsobují nelineární průběh výsledné charakteristiky:
Z předchozích údajů a charakteristik vyplývá, že uvedené nelinearity či deformace mají v zásadě podobný průběh, ve výsledné křivce se sčítají a zvyšují deformaci výsledné křivky. Omezením zdvihu do oblasti pod 1 mm se vliv největších nelinearit eliminuje.
Druhým (neméně závažným) důvodem k omezení maximálního zdvihu je vyloučení závažných problémů při přechodných dějích v otopné soustavě, kdy nadměrně otevřené ventily mohou způsobit příliš velké výkyvy diferenčního tlaku v některých místech soustavy, případně hydraulicky zkratovat jiné větve.
Typickým případem může být ranní zátop ve větším panelovém domě s ekvitermně regulovanou otopnou soustavou doplněnou o regulaci radiátorovými ventily s termostatickými hlavicemi. Termostatické hlavice zůstanou ve většině případů nastavené na nějaké "komfortní" teplotě. Přes noc však došlo k teplotnímu útlumu ekvitermní regulací a termostatické hlavice postupně otevřely ventily. Teplotní odchylka činí několik °C a pokud by nebyl průtok ventilu rozumně limitován (omezeným zdvihem, přednastavením nebo volbou ventilu s nízkým kvs), dojde k jeho nadměrnému zvýšení. Hydraulický odpor příslušné větve se výrazně sníží a ovlivní (sníží) průtok jinými větvemi - může způsobit až tzv. "hydraulický zkrat". Výsledkem může být, že radiátory blízké zdroji budou přetápět a radiátory vzdálené začnou topit až se značným zpožděním (i několik hodin). Může také dojít k hydraulické nestabilitě provázené tepelně-hydraulickými oscilacemi.
Omezením zdvihu na cca 0,8 mm u elektronických hlavic ETATHERM jsou všechny výše uvedené nežádoucí vlivy výrazně eliminovány.
Všechny uvedené závěry jednoznačně hovoří ve prospěch snížení maximálního zdvihu ventilu do oblasti pod 1 mm. Je na místě rovněž připomenout, že toto opatření nezpůsobí žádné sekundární negativní jevy. Pro zabezpečení jmenovitého průtoku je sice nutné přiměřeně zvýšit diferenční tlak zdroje (čerpadla), to však prakticky nečiní žádné problémy a v jednoduchých soustavách k tomu dochází víceméně automaticky posunem pracovního bodu oběhového čerpadla při zvětšení hydraulického odporu soustavy (osazením moderních termostatických radiátorových ventilů místo původních kohoutů).
Není pravdou, jak někteří z neznalosti mylně uvádějí, že by tímto krokem došlo ke zvýšení čerpací práce a následně vyšší energetické spotřebě čerpadla. Právě naopak, množstevní regulace způsobuje po většinu času nižší průtok vůči regulaci ekvitermní, která pro svoji funkci potřebuje neustálý plný průtok otopného média soustavou bez ohledu na skutečně potřebné výkonové energetické toky. Příkon čerpadla roste s množstvím přepravovaného média, nikoliv se zvyšováním diferenčního tlaku při snižování průtoku!
Výrazněji se samozřejmě energetická úspora tohoto příkonu projeví při aplikaci čerpadla s elektronickým řízením otáček v režimech s omezením či snížením diferenčního tlaku při snižujícím se průtoku.
K dalším praktickým přednostem nižšího zdvihu kuželky patří snížené opotřebení dílů (hřídelky, těsnění) během provozu.
Jako jeden z argumentů ve prospěch vyššího zdvihu kuželky ventilu bývá uváděn problém nečistot v otopném médiu. Pomineme-li fakt, že v dobře řemeslně provedené otopné soustavě nemají nečistoty co pohledávat, lze uvést, že:
V roce 2000 se objevil zcela nový ventil, který kromě své obvyklé funkce stabilizuje potřebným způsobem i diferenční tlak. Ventil je sice přirozeně o něco dražší (v květnu 2004 byla orientační cena 730,-Kč pro 3/8" a 830,-Kč pro 1/2" - bez DPH), nepotřebuje však již žádné složité vyvažování. Jde o velmi zajímavý způsob řešení a my zde s laskavým svolením autora uvádíme článek, který konstrukci a využití tohoto nového ventilu popisuje. Na kombiventil lze samozřejmě aplikovat také elektronické hlavice ETATHERM.
Libor Elbl, Siemens s. r. o., Divize Building Technologies
Firma Landis & Staefa uvedla na trh v roce 2000 nový termostatický ventil, který s konečnou platností řeší věčný problém hydraulické rovnováhy v otopných soustavách. Jedná se o tzv. KOMBIVENTIL, který se skládá z klasického termostatického ventilu a regulátoru diferenčního tlaku. Tento ventil za všech provozních (dynamických) podmínek kompenzuje kolísání diferenčního tlaku nad ventilem, a tak fakticky udržuje i konstantní průtok. Při použití kombiventilů v otopných soustavách již NENÍ TŘEBA instalovat regulační ventily ve stoupačkách a také ODPADÁ závěrečné hydraulické vyvažování otopné soustavy.
Problematika výpočtu hydraulicky vyvážené otopné soustavy a následného praktického nastavení v objektech je odborníkům dostatečně známa a vždy představuje časově náročnou činnost. Lze konstatovat, že při přesném výpočtu a správném nastavení všech regulačních prvků v systému je možné v rovnovážném stavu systém provozovat tak, aby každé otopné těleso obdrželo vypočtené a požadované objemové množství otopné vody.
Praxe však ukazuje, že představy uživatelů o pokojové teplotě jsou značně rozdílné, a tak dochází k přestavování termostatických hlavic. A protože i voda si hledá cestu nejmenšího odporu, je tak k radiátorům v sousedních místnostech, v závislosti na nastavení ventilů, přiváděno buď příliš velké nebo příliš malé množství otopné vody. Tyto změny průtoků se projeví nežádoucím přetápěním nebo nedotápěním místností. Vedlejším účinkem nadměrného průtoku média otopným tělesem je m. j. známé pískání kuželky termostatického ventilu, které ve večerních a nočních hodinách může nájemníky značně rušit.
To dokazuje, že počáteční nastavení systému se v dynamickém provozu zásadně změní a celý systém následně vykazuje výše jmenované nedostatky.
Popsané nedostatky otopné soustavy beze zbytku odstraní KOMBIVENTIL, který plně kompenzuje kolísání diferenčního tlaku až do 2 bar nad ventilem a současně funguje jako tzv. regulátor průtoku (viz. diagram).
Návrh kombiventilu je velmi jednoduchý. Jediné, co musíme vypočítat, je hmotnostní/objemový průtok otopné vody tělesem (kg/hod, l/hod). Podle vypočteného průtoku přiřadíme k otopnému tělesu odpovídající kombiventil podle níže uvedeného diagramu. Jediným limitujícím faktorem pro přiřazení kombiventilu je minimální diferenční tlak. Ten musí mít alespoň takovou hodnotu, aby integrovaný regulátor diferenčního tlaku fungoval. Nebude-li tento min. diferenční tlak dosažen, regulátor diferenčního tlaku se plně otevře a kombiventil se bude chovat jako klasický termostatický ventil. Hodnoty minimálního diferenčního tlaku jsou v rozmezí od 0,06 bar do 0,2 bar podle druhu kombiventilu.
Pro výše popsané přiřazování kombiventilů k otopným tělesům již existují osvědčené počítačové programy firem Protech a Topsoft.
Dpmin ... minimální požadovaný diferenční tlak nad ventilem [bar]
V ... výpočtový objemový průtok [l/h]
Typ a velikost ventilu se určí na základě vypočteného množství otopné vody m (hmotnostní údaj) nebo V (objemový údaj), které je dáno přímým výkonem radiátoru.
Požadovaný výkon radiátoru P = 2800 W
DT teplotní spád v systému: 20 °C
Množství otopné vody |
c = tepelná konstanta v [J / kg*K]
Pomocí této vypočtené hodnoty lze přímo z diagramu odečíst druh a velikost kombiventilu. V tomto případě lze stanovit jako ideální typ VPD/VPE ...B-120 s přednastavením 3. Typy VPD/VPE ...A-90 a A-145 jsou v zásadě také možné, avšak přednastavení musí být vhodně upraveno.
2 – Ucpávka s ochranou proti zablokování
3 – Horní část kombiventilu
4 – Regulační kuželka
5 – Regulátor tlakové diferece
6 – Ucpávka (EPDM)
7 – Membrána (EPDM)
8 – Připojovací šroubení (nezobrazeno)
Tlak P1 je vstupní tlak před ventilem. Tento tlak se dostane do prostoru nad membránou ventilu axiálním otvorem ve ventilové kuželce. Tlak P1 působí na profil membrány silou, která se snaží regulátor diferenčního tlaku, který je na membránu připevněn, uzavřít.
Tlak P2 se nachází v prostoru za ventilovou kuželkou a před kuželkou regulátoru diferenčního tlaku. Vyvíjí na membránu protitlak, odpovídající její činné ploše (tlak P2 je menší než P1). Pružina, která je nainstalovaná v regulátoru, také působí společně s tlakem P2 proti tlaku P1 a podle její síly je udržován požadovaný diferenční tlak. To znamená, že diferenční tlak P1 – P2 nad kuželkou ventilu je udržován konstantní vlivem síly pružiny a tlaku nad a pod membránou.
Tlak P3 je tlak za regulátorem diferenčního tlaku ve směru výtoku z ventilu.
Celkový tlakový spád lze vyjádřit jako rozdíl tlaků P1 - P3. Tento tlakový spád se rozdělí na tlakovou diferenci P1 - P2 nad kuželkou regulačního ventilu a na zbytkový diferenční tlak nad ventilem, který je ovlivněn tlakovými poměry v systému a následně eliminován regulátorem diferenčního tlaku. Tlaková diference nad kuželkou je dána stabilně silou pružiny buď A = 0,05 bar nebo B = 0,1 bar.
Kombiventily se vyrábějí a dodávají v dimenzích 3/8” a 1/2” v provedení přímém a rohovém. Dodávají se ve stavebních délkách DIN a zkrácených NF (obzvláště vhodné pro rekonstrukce otopných soustav). Kombiventily byly navrženy v této řadě jmenovitých průtoků :
Díky svým vlastnostem otvírá kombiventil nové možnosti při projektování a instalaci otopných soustav a definitivně řeší věčný problém hydraulické rovnováhy v otopných soustavách. Pro své malé rozměry je možno jej použít nejen ve všech teplovodních systémech, ale i v systémech s fan-coily, ve vzduchotechnice i v malých předávacích stanicích. Velmi vhodné je také použití kombiventilů při rekonstrukcích objektů, u kterých není k dispozici patřičná technická dokumentace.
Siemens s. r. o. Divize Building Technologies, Libor Elbl
Evropská 33a, 160 00 Praha 6, tel.: 233 033 556, 602 282 221
E-mail: libor.elbl@siemens.com.